Jak dětské hřiště pomáhá školákům v učení

Dětská hra je nejúčinnějším způsobem přirozeného učení a dětská hřiště mají za cíl takové učení jedině podporovat. Hřiště jsou místem pro setkávání, výstup z komfortní zóny pod ochranou rodičů, místem dětské radosti a vzájemné inspirace. Děti zde sdílí příjemné chvilky s ostatními vrstevníky a dospělými. Možná si umíte představit, jaká dobrodružství se dají na takovém hřišti zažít, nebo si vybavíte vlastní zážitky. Jak ale takové hřiště vnímají učitelé? Prozradila nám to učitelka Šárka Vítová. 

Proč vůbec chodíte s dětmi na hřiště?

Těch důvodů je tolik! Jednotlivé herní prvky nabízí dětem takové překážky, které představují zvládnutelné a smysluplné výzvy pro jejich tělesný i duševní rozvoj. Už od školky všechny činnosti směrujeme k přípravě na pozdější vzdělávání v základní škole a  kupříkladu jakýkoli asymetrický opakující se pohyb (lezení po žebříku, prolézání tunelem) vede k propojování mozkových hemisfér. Díky tomuto propojování dochází například k rozvoji jemné motoriky a dítěti se později ve škole snáz píše, protože si mimo jiné připravuje koordinaci svalů ke správnému sezení i správnému úchopu tužky. 

Proč je lepší si hrát venku a za každého počasí?

V budově máme sice pomůcky, žebřiny a další vybavení, ale ty využíváme spíše k nácviku správného pohybu, abychom u dítěte podporovali a rozvíjeli ten dobrý základ a návyk. Venku na hřišti je ale vše “připravené” a má to spoustu benefitů. Děti si procvičují celá těla, střídají se na jednotlivých prvcích a sami si volí náročnost výzvy. Mohou se spolu s kamarády domlouvat a střídat se třeba na houpačkách a rozvíjet trpělivost, komunikaci. A tak jdeme ven za každého počasí užít si malá velká dobrodružství na čerstvém vzduchu. Vlivem toho jsou děti radostnější a spokojenější, je jim zkrátka hezky už z pohybu samotného. A na tom pěkném pocitu velmi záleží kvůli jejich vnitřní motivací ke zkoušení nového a překonávání obav z nezvládnutí výzvy – chybování.

Kooperace s vrstevníky na dětském hřišti je nedílnou součástí správného vývoje dětí

Je pro vás důležitá bezpečnost?

 Bezpečnost je pro mě při práci s dětmi vždy nejdůležitější. Ideální hřiště je především certifikované, dobře udržované, provozovatel se o něj dobře stará a provádí pravidelné kontroly a revize. Hned na první pohled je poznat, jestli je hřiště bezpečné. Poznáme to třeba díky zvolenému zábradlí, výšce prvků a prostoru mezi nimi. Děti necháváme víceméně samostatně lézt do výšky jejich vlastního těla – tam, kde není žádné zábradlí. 

Každopádně, i když je vše v perfektním stavu, někdy se prostě drobná nehoda stane. Když je dítě ale připravované například na možnost pádu právě skrze přípravná cvičení, spadne vlastně z malé výšky a ještě “správně”, takže se mu nic nestane. Při opětovném kontaktu s tím stejným prvkem se pak poučilo z chyby, překoná pocit strachu, a tím se zvyšuje jeho sebedůvěra. 

Jak podle vás vypadá ideální hřiště?

Na takovém hřišti bych si přála nerezovou skluzavku někde ve stínu stromů. Pak se po ní totiž dá klouzat i v horkých letních měsících, kdy sluníčko umí skluzavku doslova rozpálit. Zrovna tak velmi vítám, když je nad pískovištěm stříška, nebo alespoň plachta natažená na kůlech. Přála bych si na hřišti takové kolotoče, na kterých mohou stát proti sobě alespoň dvě děti a experimentovat s pohybem končetin a zrychlováním a zpomalováním rychlosti, uvědomovat si pohyb vlastního těla v pohybu ovlivněném něčím vnějším, přesto kontrolovatelným. Líbil by se mi domeček s barevnými okénky a nějaký hudební prvek, třeba zvonkohra pro zcitlivění dalších smyslů. Na mém hřišti snů by pak byl menší kopec s tunely, skluzavkou a menší odrazová plocha pro hru s míčem. Vše připravené tak, aby si tam spolu mohli hrát úplně všichni bez ohledu na věk nebo handicap.

Pexeso -hřiště Praha Letňany Tupolevova

 V čem vidíte hlavní výhody hry na hřišti?

Tím, že dítě zkoumá, jak funguje jeho vlastní tělo skrze prožitek na venkovním hřišti, plně stimuluje vlastní rozvoj a při každé návštěvě rozšiřuje své poznání o něco nového. Hřiště sice po určitou dobu zůstává stejné, ale venkovní podmínky – světlo, teplota, vlhkost – nejsou totožné takřka nikdy. Tyto změny opět napomáhají rozvoji kritického myšlení a schopnosti přizpůsobovat se mírným změnám. Běžné houpačky a kolotoče zase pomáhají dětem při rozvoji koordinace celého těla během pohybu, vnímání časoprostoru a plánování. Hřiště je místem, které je pro děti přirozeně atraktivní, a co víc, můžou sem pak zajít i se svými  milovanými.  

Více k tématu si můžete přečíst i v rozhovoru s etopedem Mgr. Petrem Šolcem.