Etoped Mgr. Petr Šolc: „Dětské hřiště je zdravé nebezpečí v bezpečí.“

Každý z nás si v dětství rád hrál. Někdo s autíčky nebo panenkami, někdo stavěl různé domečky a bunkry, jiný zase hrál rodičům divadelní představení. A není snad dítě, které by nebavilo trávit hodiny na dětském hřišti. Houpačky, prolézačky, skluzavky či překážky nás učily obratnosti a dovednostem, které jsme si odnesli až do dospělosti. A ruku na srdce, kdo z nás si rád se svými dětmi nezařádí na hřišti pro děti i teď? Zeptali jsme se odborníka z oblasti výchovy a rozvoje dětí, Mgr. Petra Šolce, proč si děti rády hrají a co jim to do dalšího života přináší.

Hra je nepostradatelnou součástí dětského rozvoje

Pane Šolci, proč si děti rády hrají?

Obecně nebylo dosud z vývojového hlediska pro dítě vymyšleno nic lepšího, než je hra. Každý máme od malička tento dar. Hra slouží každému dítěti k osvojování si života, nácviku činností i k účinné socializaci. Hrou děti poznávají svět, zkoušejí své možnosti i přijímají limity. Dalo by se říci, že se hrou dítě chystá na zvládání reality a samostatnosti. 

V čem jsou dětská hřiště skvělá?

Tato otázka mi přijde velmi důležitá. Je zde několik aspektů. Primárně jsou hřiště pro děti prostorem pro setkávání s vrstevníky. Tento typ sociálního kontaktu nám ale bohužel v moderní době extrémně mizí. Nebýt školy a hřišť, děti by se přestaly potkávat. Dále to je i místo pro kontakt rodičů a dítěte. A samozřejmě hra rozvíjí v dětech spoustu dovedností a fyzickou obratnost. 

Sociální kontakt a interakce s vrstevníky

Proč děti nejvíce baví se točit, houpat a skákat?

Máte pravdu, přesně tohle děti moc baví. Proč? Dětská hra je totiž činnost, která má smysl sama v sobě. Přináší dětem i potřebné fyziologické impulzy – třeba si všimněte, jak děti řeší, když potřebují uvolnit napětí. Třeba se z toho vyskákají. Potřebují prožít únavu nebo slast ze závratě. 

Jaký vliv má hra na rozvoj dítěte?

Z vývojového hlediska není žádným tajemstvím, že dřívější sídlištní děti, které hrály každý den před barákem gumu, lezly po “zeměkouli” nebo cvrnkaly kuličky, se rychleji zbavovaly různých dysporuch, jako jsou např. specifické poruchy učení nebo ADHD. To děti zavřené v celách s počítačem a internetem bohužel nezažijí. Rodiče pak s dětmi zdlouhavě a za velké peníze musí docházet k odborníkovi, aby motoriku i koordinaci dítěte posunul. 

Čas strávený na hřišti je pro děti velmi důležitý

Znamená to, že herní prvky pro děti mohou pomáhat rozvíjet motoriku a fyzičku?

Jednoznačně a nejen to. V tomto směru je dítě tvůrcem jak svého pohybu, tak i vůle a rozhodování. Je vystaveno zákonitostem reality – když ho zastaví prolézačka, tak “to neokecá”. Když spadne z houpačky, tak pocítí bolest. Není zde prostor pro rodiče, kteří zabrání možné újmě nebo neúspěchu.

Motorika dítěte má své tzv. zlaté období mezi 6. a 10. rokem života. V těchto letech probíhá nejsnadnější učení pohybových dovedností. Hlavní období pro rozvoj koordinace je mezi 8. a 10. rokem, to se zapojují i náročnější kombinace a schopnosti reakce. Proto je skvělé, když jsou na hřišti přítomny i složitější herní prvky a atrakce, na kterých se dítě může rozvíjet. Příkladem mohou být různé lanové dráhy, síťové prolézačky a jiné sportovní prvky. 

Jak se mají do hry zapojovat rodiče?

Primárně jsou hřiště prostorem, kdy má být rodič v přítomnosti s dítětem. Myslím tím vědomý kontakt s dítětem, ne sezení na lavičce s mobilem nebo klábosení s jinými rodiči. Být v kontaktu znamená vnímat pocity dítěte. To naši pozornost také vnímá a rodí se v něm motivace posouvat své schopnosti, protože pak přijde pochvala. Dítě má dobrý pocit z překonání strachu, a skvělé je, když dostává zpětnou vazbu. Může to být například jen bezpečné a provázející pojmenování toho, co se právě děje – “Rozhodl ses jít houpat.”. Bez hodnocení, bez důrazu na rivalitu nebo výkon. Tady musí být dítě úspěšné za každou cenu. 

Pokud je to možné, mohou se rodiče i do hry přímo zapojit. Venkovní hřiště jsou často dimenzována na váhu dospělého, anebo jsou dokonce spojena s prvky pro seniory nebo venkovní posilovnou pro dospělé. Čas tak spolu může trávit mezigeneračně celá rodina.   

Mezigenerační interakce je jedním z prvků zdravého rozvoje dětí

Jak na dítě působí na hřišti interakce s dalšími dětmi?

Dětská hřiště mohou do jisté míry posilovat zvládací kapacitu dítěte. To je přesně to, co děti potřebují v kontaktu s neúspěchem nebo frustrací. Ustát náročnou situaci a projít si určitým diskomfortem. Někdy se třeba musí rozdělit s jiným dítětem o skákací balóny nebo být ve frontě na nejlepší skluzavku trpěliví atd. Nejlépe je, když si to děti prožijí samy, protože rodič nebude vždy na blízku a do nekonečna pečovat o jejich psychickou pohodu. 

Na hřišti se pak mohou setkat také s cizími dětmi a zapojit je do hry, anebo přijdou do styku s tělesně postiženými. Hendikepované děti už také mnohde mají na hřištích své herní prvky, aby se mohly pobavit i bez problému zapojit do hry mezi ostatní. 

Jak vnímáte bezpečnost na dětském hřišti? Mají rodiče na děti dávat více pozor, nebo je nechat, ať zkouší své limity?

Dětské hřiště je “zdravé nebezpečí” v bezpečí. Zde jsou mláďata vypouštěna svými rodiči s důvěrou a jasným poselstvím: “Běž a poznávej. Oťukej se, umaž se, vzdal se od bezpečného objektu, buď za sebe, tvoř sám, buď aktivní a rozvíjej se”. Co se týče bezpečnosti, tak na veřejných hřištích najdete vždy jen certifikované herní prvky. 

Mgr. Petr Šolc je etoped a psychoterapeut působící v Centru psychologických služeb v Liberci a na školách v Libereckém kraji. Věnuje se práci s dětmi ve třídách s výchovnými a vztahovými problémy a zatíženými šikanou.