U školy ve Stráži nad Nisou vznikl prostor, kde děti místo prolézaček sázejí rajčata

Na první pohled byste tu klasické dětské hřiště hledali marně. Žádná skluzavka, houpačka ani prolézačka. Přesto jde o prostor, který děti využívají každý den. U základní školy ve Stráži nad Nisou jsme na podzim 2025 společně se zahradní architektkou Ditou Tomsovou vytvořili místo, kde si děti mohou vyzkoušet zahrádkaření, péči o přírodu i práci rukama.

Místo herních prvků tu vzniklo zázemí pro pěstování, odpočinek i budoucí tvoření. A právě tím je celý projekt zajímavý.

Ne každé školní hřiště musí být plné lanovek, věží a skluzavek. Ve Stráži nad Nisou vznikl prostor, který stojí na úplně jiném principu. Děti tu budou sázet, zalévat, pozorovat hmyz, učit se pracovat s nářadím a trávit čas venku jinak než při běžné hře.

Základem celého prostoru je pět vyvýšených záhonů, které dětem umožňují vyzkoušet si pěstování od úplného začátku. Vedle nich vznikla dřevěná terasa s obloukovou lavicí, která slouží jako místo pro odpočinek, výuku i společné povídání.

Nechybí ani praktické zázemí. Součástí realizace jsou čtyři dřevěné hranoly s kovovými háčky na nářadí a zahradní pomůcky, aby všechno mělo své místo a děti se učily, že i práce na zahradě má svůj řád.

„Právě v tom je ten projekt unikátní. Vlastně to není klasické hřiště. Děti si tady pod vedením učitelů mohou osvojit základy zahrádkaření a pěstování,“ popisuje zahradní architektka Dita Tomsová.

Zahrada, která už něco pamatovala

Na zahradě školy už dříve provizorní záhonky byly. Postupem času se ale přestaly využívat a prostor zůstal bez jasného účelu. Právě to otevřelo možnost navázat na původní myšlenku a vytvořit místo, které bude fungovat lépe a vydrží dlouhodobě.

Dobrou zprávou bylo, že úprava nevyžadovala žádné velké zásahy do terénu. Nevznikla tak stavba, která by znamenala týdny výkopů, těžkou techniku a rozkopanou školní zahradu.

I to je pro školy a obce často důležité. Ne každá realizace musí znamenat kompletní přestavbu prostoru. Někdy stačí dobře využít to, co už na místě existuje.

Přírodní materiály a prostor, který bude růst s dětmi

Velká část celé realizace vznikala přímo na místě. Důraz jsme kladli hlavně na přírodní materiály a jednoduchost řešení, které bude do školní zahrady přirozeně zapadat.

„Použili jsme také akátové stojiny pro budoucí ptačí budky a broukoviště. Právě ty dodávají projektu další rozměr. Nejde totiž jen o hotový prostor, který se jednou postaví, a tím vše skončí. Děti se do něj budou dál zapojovat,“ doplňuje Dita Tomsová.

Díky tomu vzniká prostor, který děti neberou jako něco cizího nebo hotového. Naopak mají možnost ho postupně dotvářet, sledovat změny během roku a vidět, že jejich práce má konkrétní výsledek.

Prostor pro školy nemusí vždy vypadat stejně

Dita Tomsová dále upozorňuje, že s každým prostorem je potřeba pracovat individuálně: „Každý školní nebo školkový prostor funguje trochu jinak. Záleží na věku dětí, způsobu využití i na tom, co škola od místa očekává. Zatímco ve školkách používáme častěji nižší herní prvky a jednoduché přírodní zóny, u starších dětí dává smysl nabídnout jim prostor, kde se naučí něco nového. V podstatě se vždy jen přizpůsobujeme věku dětí, pro které je hřiště určené.“

Realizace u základní školy ve Stráži nad Nisou tak ukazuje, že školní zahrada nemusí být jen místo, kde děti běhají o přestávce. Může se proměnit v prostor pro výuku, tvoření, péči o přírodu i společně trávený čas venku.

A někdy právě takové projekty dávají dětem víc než další prolézačka.