Dobré hřiště myslí i na ty, kteří si nehrají

Na hřišti je živo. Děti přebíhají od houpačky k průlezkám a zkoušejí, co všechno zvládnou. Dospělí asistují těm nejmenším, sedí, pozorují, povídají si. Čekají, až se jejich neposedové dostatečně vydovádí. A právě tady vyvstává otázka, která rozhoduje o tom, jestli se z hřiště stane skutečné místo setkávání. Má hřiště co nabídnout i těm, kteří si nehrají?

Hřiště má víc uživatelů, než se na první pohled zdá

Když se mluví o návrhu dětského hřiště, přirozeně se pozornost soustředí na děti. Řešíme jejich věk a schopnosti, ale taky bezpečnost a typy herních prvků, které je nejvíc zaujmou. Jenže děti nejsou jedinými „zákazníky“ hřiště. Spoustu času na nich totiž tráví také rodiče, prarodiče nebo třeba pedagogický doprovod. A zatímco děti jsou v neustálém pohybu, dospělý doprovod často tráví na hřišti dlouhé desítky minut na jednom místě. Sleduje dění, čeká. 

Právě pro dospěláky tak hraje prostředí a přívětivost hřiště zásadní roli. Když je kam si sednout, lidé se každých pět minut nervózně nekoukají na hodinky. Když hřiště poskytuje stín, přicházejí s dětmi i v horkých dnech. Když je po ruce odpadkový koš, prostor zůstává čistý, a tím zve k návštěvě kolemjdoucí. A když je kam opřít kolo nebo koloběžku, hřiště se stává oblíbeným cílem rodinných vyjížděk.

Mobiliář není na první pohled tolik vidět. Oproti atraktivním herním prvkům není hlavním lákadlem. Často ale rozhoduje o tom, jestli se lidé budou vracet.

Mobiliář by měl být součástí návrhu

I přesto se lavičky, altány, pergoly, stojany na kola nebo drobné dřevěné prvky kolem herních ploch v mnoha případech řeší až nakonec. Jenže právě mobiliář bychom neměli brát jako něco navíc. Když se s ním počítá už od začátku, přirozeně zapadne do prostoru. Díky tomu hřiště nenarušuje, naopak ho může příjemně propojovat s okolím. Vzniká tak prostředí, které láká k návštěvě. 

Mobiliář má vliv také na to, jak se lidé na hřišti pohybují. Bez sezení a klidových zón se dospělí shlukují kolem herních prvků. Pomocí laviček a dalších prvků umíme prostor přirozeně rozčlenit a vytvořit z něj přehlednější, bezpečnější a pohodlnější místo. Proto při návrzích myslíme také na to, aby byl z laviček a dalšího sezení dobrý výhled na herní plochu.

Dubičný potok: hřiště pro děti, místo k odpočinku pro dospělé

Že hřiště může sloužit malým i velkým, je krásně vidět v českobudějovické rezidenční čtvrti Dubičný potok. Místní hřiště jsme navrhli na míru do prostoru revitalizované skládky. Od začátku bylo jasné, že nepůjde jen o herní plochu. Chtěli jsme vytvořit prostor, který bude sloužit celé komunitě – a podařilo se. Pergola z masivních hranolů se rychle stala místem setkávání. Najdete pod ní stín, klid a příjemné útočiště pro letní dny. Zkrátka místo jako stvořené pro piknik, povídání s přáteli nebo důležité dětské debaty.

Podél rybníka vzniklo molo, které propojuje hřiště s okolní přírodou. Děti z něj rády pozorují život ve vodě, ale líbí se tu i dospělým, kteří na mole díky výhledu na vodu dokáží na chvíli zpomalit. To se ostatně báječně daří i na dřevěných lavičkách, příjemných lehátkách a v prostoru dřevěného altánu. Pro aktivnější dospěláky i děti je tu k dispozici workoutová zóna a počítali jsme také se stojany na kola.

Vybavení hřiště jasně říká, že se tady nemyslí jen na děti, ale na celé rodiny. Díky tomu se lidé cítí příjemně a často zůstávají i déle, než původně plánovali. Chcete i u vás vytvořit prostor, kde se budou místní rádi setkávat a který se stane srdcem komunity? Napište nám a společně to vymyslíme.