Zdeňka Veselá: „Původně zanedbaná zahrada je teď chloubou školky“

Začalo to nápadem a obrovským odhodláním udělat ze školkové zahrady místo, kde děti budou s nadšením trávit čas. Jak říká Zdeňka Veselá, ředitelka Mateřské školy Prokopa Velikého v Tachově, proces nebyl kvůli nedostatku financí snadný. Nakonec se ale zadařilo – a my jsme si s paní ředitelkou povídali o tom, jak zpětně hodnotí celou cestu za novou zahradou, ale i spolupráci s Hřiště hrou.

Jakou roli hraje venkovní prostor v každodenním režimu dětí ve vaší školce?

Významnou. Ven přesouváme co nejvíce aktivit z našeho programu, a to z vícero důvodů. Díky poloze školky a zahrady k tomu máme výborné podmínky. Pohyb navíc vnímáme jako základ nejen pro motoriku, ale pro celkový rozvoj dětí. Jde nám o to, aby děti trávily co nejvíce času na čerstvém vzduchu. Pokud mají dostatek podnětů a kvalitního vybavení, které láká k aktivitě, považuji to za to nejlepší, co pro ně můžeme udělat. 

Jaký byl původní stav školní zahrady a co vás vedlo k rozhodnutí ji obnovit postupně?

Ten původní stav byl při mém nástupu do funkce dost skličující. Zahrada byla celkově zanedbaná, dostatečně neudržovaná. Herní prvky byly nejen opotřebované, jak se říká nahlodané zubem času, ale některé už ani neodpovídaly bezpečnostním požadavkům. Při kontrolách bylo doporučeno používání pouze se zvýšeným dozorem, a u některých dokonce přímo demontáž a odstranění.

Takže mým hlavním koncepčním záměrem se stala péče o pozemek zahrady,  její zvelebení a modernizace. Pokud jde o herní prvky, chtěla jsem takové, které budou jednak vyhovovat z bezpečnostního hlediska, ale zároveň nebudou vyžadovat zvláštní údržbu a podpoří nejen pohybový, ale celkový rozvoj dětí. 

Samozřejmě to ale nešlo všechno hned a najednou. Dali jsme s týmem školky hlavy dohromady, shodli se, co by se nám líbilo a bylo vhodné, a postupně se snažili získat finance. K tomuto kroku jsme ale potřebovali odbornou radu, pomoc a vytvoření jakéhosi celkového návrhu.

Podle čeho jste si vybrala právě Hřiště hrou a s jakým zadáním jste spolupráci začala?

Při svých cestách po republice jsem viděla výsledky práce firmy a líbily se mi. Zajímala jsem se, vyhledala si informace a rovnou jsem Hřiště hrou kontaktovala. Ozvala se mi paní Effenbergerová a rozjely jsme spolupráci na skvělé úrovni. Paní Effenbergerová mě navštívila, zkoukly jsme společně zahradu a začaly jsme s plánováním prvního prvku, který jsem dala do návrhu rozpočtu zřizovateli. 

Nakonec nám schválili méně finančních prostředků, takže v Hřiště hrou výrobu uzpůsobili tomu, na co jsme měli. To mi přišlo jako super vstřícný krok. Zbytek jsme pak spolu dotáhli hned další rok. No a následně už ve spolupráci s paní Effenbergerovou vznikl kompletní projekt s vizualizací na vybavení celého prostoru školní zahrady a hřiště.

Které prvky jste realizovali jako první a proč?

Byla to lezecká stěna do svahu se skluzavkou Lupínek a schody. Povrch naší zahrady je velmi rozmanitý a svahy byly v té době naprosto nevyužité, takže si o něco takového přímo říkaly.

 Podělíte se s námi o reakce dětí? Jaké aktivity teď na zahradě děti nejvíce baví?

Nové prvky jsme vždy předávali jako dárek dětem v rámci nějaké mimořádné akce. Přišli i rodiče, přestřihla se páska. Děti se na to pokaždé strašně těšily, nemohly se dočkat. A ódy na naši krásnou zahradu teď pějí i rodiče, na což jsme opravdu pyšní. Zahrada je naší velkou chloubou a školka tím, myslím, nabyla na atraktivitě. Výběr prvků se podle mě opravdu povedl – děti baví každý z nich. Milují pirátskou loď, lanovku, tunelovou sestavu, houpačky… No, musela bych je opravdu vyjmenovat všechny.

 Jak jste vybírali konkrétní herní prvky? Mohly se na výběru podílet i samotné děti?

Nejprve jsme si s kolegyněmi sedly nad katalogem a řekly si, co by se nám do prostoru zahrady asi tak líbilo, co by bylo na základě našeho využití vhodné a potřebné. Tenhle základ jsem pak řešila s paní Effenbergerovou a dala na rady, odborné řešení a návrh, který z naší spolupráce vzešel. 

Paní Effenbergerová mi pak často ze dne na den podle požadavků upravovala vše potřebné k samotné realizaci. To není jinde úplně běžné a musím to velice ocenit. Samotné děti se na výběru nepodílely, ale vycházeli jsme i z toho, co nejraději dělaly na původní zahradě nebo na různých vycházkách mimo areál. 

Vidíte nějaké výhody v tom, že se hřiště buduje po částech místo jednorázové realizace?

Snad jen to, že stále je na co nového se těšit. Jinak bych upřímně sama nejraději realizovala vše dohromady. Zřizovatel ale bohužel najednou tak velkou částku neuvolnil – proto jsem šla cestou žádostí do dotačních programů. Ty byly velmi náročné a bylo s nimi mnoho práce. O to větší pak bylo několikeré zklamání, když nebyly podpořeny. Byly jsme z toho s kolegyněmi smutné hlavně kvůli dětem. Ale v závěru jsme přece jenom částečně uspěly v grantové podpoře a s obrovskou radostí letos projekt dokončily.

Jaké praktické kroky musí školka podniknout při plánování podobného projektu?

Mít svoji vizi, odborné oko, hodně trpělivosti k překonávání překážek při shánění financí a v neposlední řadě výběr kvalitního, skvělého, spolehlivého partnera při samotné realizaci.

Co můžete říct o spolupráci s Hřiště hrou? Jak ji hodnotíte? 

Jen samá pozitiva od začátku až do konce. Ochota, vstřícnost při jednání, osobní kontakt, rady, návrhy, řešení obratem, realizace, neopomenu ani přístup a kvalitní práci montážníků.

 Máte co se týče zahrady nějaké plány do budoucna? Na co se děti mohou těšit?

Myslím, že je stále co vylepšovat. Nyní si budeme zahradu s prvky hlavně užívat. Musíme ji vybavit kamerovou ochranou před nezvanými hosty a vandaly, protože je opravdu láká a bylo by nám – a hlavně dětem – skutečně líto, kdyby tu nádheru někdo poničil. Plánujeme ozelenit oplocení, a tím také zahradu částečně ukrýt před očima vandalů. A prostě ji zahrnout dobrou péčí. Myslím, že by děti uvítaly ještě nějakou kuličkovou dráhu ve svahu, takže plány se rodí stále.

Co byste poradila jiným školkám, které by chtěly vylepšit své hřiště, ale mají omezený rozpočet?

Školkám, které chtějí vylepšit hřiště i s omezeným rozpočtem, přeji, ať se nenechají odradit. Pomáhá mít pevné nervy, elán, nápaditost, dobrou spolupráci v týmu a chuť pustit se i do mravenčí práce. Taky víru a trpělivost. Určitě to časem přinese ovoce, stejně jako nám. Radost, která pak přijde, je znásobená.