Herní prostor v usedlosti Cibulka láká k návštěvě: Když design, empatie a příroda kráčí ruku v ruce

Usedlost Cibulka v Praze se proměňuje v místo, kde se historie potkává s moderní architekturou, péčí i hravostí. Součástí areálu, ve kterém Nadace rodiny Vlčkových staví centrum péče pro rodiny s vážně nemocnými dětmi, je také unikátní herní prostor. Ten spojuje svět zdravých i nemocných dětí. Projekt ukazuje, že hra může být mostem mezi světy dětí zdravých a těch, které potřebují zvláštní péči. Architektka a konstruktérka Hřiště hrou Iva Kysilková prozrazuje, jak vzniká hřiště, které přináší nejen radost, ale i pocit sounáležitosti a klidu.

Jak byste představila herní prostor, který Hřiště hrou v areálu Cibulka vytvořilo?

Projekt Cibulka je rozdělený do několika fází, stejně jako celá rekonstrukce areálu. Hotová je zatím západní zahrada – prostor, který je volně přístupný veřejnosti a přirozeně navazuje na kavárnu Café Cibulka a přilehlý lesopark. Zde jsme vytvořili hřiště s několika herními prvky, které plynule přechází v zahradu s loukou. Návštěvníci se sem dostanou z terasy kavárny. Najdete tu pískoviště, houpačku hnízdečko, tobogán, Jelly Bubbles a další drobnější prvky. Zahrada je otevřena v provozní době kavárny a hřiště se stalo součástí živého veřejného prostoru, kde se potkávají rodiny s dětmi i návštěvníci kavárny.

V další etapě vznikne tzv. východní zahrada. Ta bude určena především klientům budoucího dětského hospice, který zde Nadace rodiny Vlčkových buduje. Tato část bude klidnější, intimnější a zohlední specifické potřeby dětí s omezenou pohyblivostí. Právě zde bude důležitý prvek inkluze – prostor pro setkávání rodin i společné hraní zdravých a nemocných dětí. 

Usedlost Cibulka má zajímavý příběh spojený s filantropem Leopoldem Linhartem Thun-Hohensteinem. V roce 2021 ji ve velmi zchátralém stavu zakoupila Nadace s bohulibým posláním. Jak se tato atmosféra promítla do návrhu hřiště?

Každé historické místo má svou energii a usedlost Cibulka je opravdu výjimečná. V západní části jsme pracovali s otevřeností a životem, zatímco východní zahrada je klidnější, s velkými stromy a přirozeným stínem. Tam bude vše subtilnější, nenápadnější – herní prvky budou rozeseté v prostoru, nebudou rušit, ale přirozeně splynou s prostředím. Nyní je vše ve fázi návrhů, budeme se zaměřovat na materiály, praktickou využitelnost, ale zároveň i bezpečnost prvků. Cílem je vytvořit prostor, který neruší, ale plyne. Prostor, který dává dětem na jejich nelehké cestě svobodu, ale i bezpečí. Bude to pro nás určitě velká výzva.

Jak probíhal proces návrhu herního prostoru – od prvotní myšlenky až po realizaci?

Na první fázi projektu pracovala má kolegyně. Navazovala na návrhy architektů ze studia Hájek Architekti, kteří jsou autory celkového konceptu. Jejich designy jsou velmi výrazné, až signifikantní. Když jsem se následně k projektu dostala, snažila jsem se do návrhů více zapojit naše zkušenosti a originální herní komponenty. Vznikl zajímavý herní prvek ve tvaru zádi lodi, který se stal dominantou prostoru. Má kovovou nosnou konstrukci vyplněnou polykarbonátem, plošinky jsou dřevěné. 

Snažili jsme se využít i naše zkušenosti. Materiály jsou v prvcích kombinované, najdete tam jak kov, tak dřevo, plast a polypropylenová lana. Cílem bylo vytvořit moderní dětské hřiště, které zaujme nejen děti, ale i odborníky. Každý návrh jsme museli ladit s normami, ale zároveň hledat tvůrčí svobodu.

Jaké herní prvky jste pro projekt zvolili?

V západní části si děti mohou užít klasické i netradiční herní prvky – houpačky, tobogán, Jelly Bubbles, pískoviště se zastíněním, zvukovody i menší herní koutky. Druhá etapa, která je nyní v přípravě, bude ještě zajímavější. Plánujeme tam například houpačku pro imobilní děti, speciální kolotoč, zvukovod, kuličkodráhu či edukativní herní prvky jako dalekohledy a kukátka. 

Obecně máme v nabídce i prvky hmatové s braillovým písmem určené pro nevidomé nebo sluchové prvky ve stylu „poznej, co to rachtá“. Uvidíme, na čem všem se domluvíme. Chtěli bychom využít i terén, aby se děti na vozíčku dostaly tam, kam se běžně nedostanou. Cílem je, aby se do hry mohly zapojit všechny děti – bez ohledu na věk nebo zdravotní stav. Nyní jednáme s architekty a nejspíše budeme vytvářet nové prvky, které budeme muset ještě před realizací certifikovat. 

Jak se při tvorbě takového prostoru pracuje s bezpečností herních prvků?

Kromě hravosti jsme kladli důraz i na bezpečnost, která je v podobných projektech zásadní. Snažíme se, aby nebrzdila radost ze hry, ale u inkluzivního hřiště musíme o to víc dbát na každý detail – od dopadových ploch až po možnost přístupu s vozíkem. Například houpačky nejsou klasické, ale takové plošiny s obsluhou a speciálním nájezdem pro vozík. Limitující je i výkyv houpačky. Kolotoče jsou zase hlouběji zapuštěné do země. Vše se řídí přísnými normami, proto musíme skloubit více věcí dohromady. 

Bezpečnost hřiště je pro nás na prvním místě, a protože tam jsou prvky pro všechny věkové skupiny, museli jsme tomu vše přizpůsobit. Každopádně platí, že u některých prvků by vždy měl být přítomen rodič či pečovatel. 

Co bylo při návrhu a konstrukci hřiště nejnáročnější?

V západní zahradě bylo asi největším oříškem rozdělení prostoru do menších trojúhelníkových ploch, které mají různé funkce – hřiště, zeleň, pískoviště, louka. Každá část musela fungovat samostatně, ale zároveň spolu s ostatními tvořit přirozený celek. Bylo to hodně o hledání rovnováhy mezi normami, estetikou a herní hodnotou.

Jaké jsou první reakce návštěvníků?

Zahrada je už teď velmi živá. Lidé si hřiště oblíbili, často sem chodí na procházky, nebo si dají kávu na terase a nechají děti ponořit se do hry. Myslím, že se podařilo vytvořit přirozené místo setkávání, které dává prostoru duši. Provozovatelé byli jako všichni naši zákazníci proškoleni v provozu hřiště a samozřejmě jsme jim nabídli také možnost čištění a servisu prvků. 

A na závěr – co pro vás osobně znamená práce na projektu, jako je Cibulka?

Je to projekt, který má hluboký přesah. Spojuje architekturu, herní design a sociální rozměr. Pro mě osobně je to velmi obohacující práce – možnost přispět k místu, které bude sloužit dětem, rodinám i komunitě. A jsem ráda, že Hřiště hrou může být součástí tak významného příběhu.