Dětská hřiště jsou fenoménem 20. století, do té doby nebyla potřeba. Zato dnes hrají stále důležitější roli, protože u dětí klesá množství pohybu i kontaktu s přírodou. Jak se dětská hřiště proměnila, aby zůstala pro děti zábavná?
Venkovní dětská hřiště začala vznikat ve velkých městech v Německu, Anglii a USA na přelomu 19. a 20. století. Důvod byl jednoduchý – zajistit dětem bezpečné místo, kde si mohou hrát. V roce 1907 americký prezident Roosevelt apeloval na to, aby hřiště byla dostupná ve městech v docházkové vzdálenosti pro každou dívku a chlapce.
S rozvojem automobilové dopravy ještě vzrostlo nebezpečí pro děti v ulicích, a tak se hra dětí postupně přesouvala na hřiště po celém světě. K tomu přispěl i antropologický výzkum, který odhalil, že pro správný vývoj dítěte je potřeba rozvíjet jeho pohybové dovednosti.
Dodnes dětská hřiště reagují na vývoj ve společnosti a na potřeby dětí. Dnešní děti mají méně kontaktu s přírodou, a proto pozorujeme návrat k přírodním materiálům a rostoucí oblibu dětských hřišť z akátového dřeva. Na hřiště se instaluje více laviček, protože děti chodí na hřiště téměř výhradně pod dohledem dospělých. Nové prvky reagují také na rostoucí obezitu dětí a vyžadují zapojení více síly a energie. A objevují se i dětská hřiště upravená speciálně pro potřeby hendikepovaných dětí.
Moderní herní prvky na dětském hřišti musí spojovat hru a učení, ale zároveň být pro děti atraktivní. Dnešní děti jsou přesycené vjemy a jen tak něco je nezaujme. Proto u nich bodují hřiště vytvořená na míru a atypické prvky.
První dětská hřiště vznikala z kovových konstrukcí. Mezi materiály hrály prim ocel a beton až do 70. let, kdy se objevila dětská hřiště ze dřeva. Kvůli náročné údržbě se ale od dřevěných prvků postupně upouštělo a na většině hřišť se začaly používat plasty. Levný a odolný materiál umožnil vznik prvků, které do té doby byly nemyslitelné – třeba točitý tobogán z jednoho kusu.
V posledních letech se ale vrací dětská hřiště ze dřeva. Částečně kvůli snaze o bližší kontakt s přírodou, ale také proto, že se objevil způsob, jak postavit bezpečné hřiště ze dřeva snadné na údržbu. Tím je dětské hřiště z akátu. Trvanlivá dřevina, která netvoří třísky a odolává dřevokazným houbám, představuje perfektní materiál pro stavbu dětského hřiště.
Klasickými prvky, které byste našli na hřištích v minulosti i dnes, jsou prolézačky, houpačky, pískoviště, pružinová houpadla, skluzavky nebo kolotoče. V dnešní době se dětské hřiště neobejde bez opičí dráhy, lanovky, lezecké stěny nebo točitého tobogánu. Přibývají i vzdělávací prvky – výukové panely nebo hmatový chodníček.
Prvky se tak proměnily jen částečně, ale co se zásadně změnilo, je jejich provedení. Důvodem je hlavně bezpečnost. Dříve se prolézačky vyráběly z pár svařených trubek a tyčily se do výšky až několika metrů. To je v dnešní době nemyslitelné. Bezpečnostní nároky na certifikované dětské hřiště totiž neustále rostou, což proměnilo i typický povrch – beton byl nahrazen dopadovými plochami, které tlumí pády.
Vzhled herních prvků se ale proměnil i kvůli nárokům dětí. Aby pro ně bylo hřiště atraktivní, musí na něm být něco nového, neokoukaného, co ještě nikde nevyzkoušely. Klasická katalogová hřiště už zkrátka netáhnou. V Hřiště hrou tvoříme 7 z 10 zakázek na míru. Vytváříme atypické prvky a dokážeme zhmotnit téměř jakoukoliv zákazníkovu představu, když si najde inspiraci např. na Pinterestu.
„Zároveň my sami se snažíme nacházet nové směry a přicházet s neotřelými řešeními. Příkladem jsou hopsací balóny Jelly Bubbles. Gumové pestrobarevné nafukovací koule kotvené do země, po kterých lze přelézat nebo hopsat. Je to zpestření, které posune zážitek z klasického dětského hřiště na vyšší úroveň. Cílem je, aby dětem návštěva hřiště přinesla mimořádný zážitek,“ říká Eva Plívová, vedoucí obchodu v Hřiště hrou.